EU flag-Erasmus+_vect_POS.jpg
NURSING in ENGLISH

DEUTSCH
für PFLEGE
szs beroun.png
RichardCollegeLogo.jpg

Bournemouth - klenot Dorsetu

Jako učitelka cizích jazyků, člověk povahy spíše dobrodružné a nesnesitelně činorodé je pro mě cestování, objevování nových míst a poznávání zajímavých lidí z celého světa vášní a celá se tetelím blahem při pomyšlení na tajemné neznámo ležící přede mnou. Proto pro mne bylo obrovským překvapením, že ne všichni jsou z představy strávit dva týdny studiem ve Velké Británii tak nadšení jako já, a že získat kolegu nebo kolegyni, která by se se mnou chtěla takovéhoto pobytu zúčastnit bude nepřekonatelný problém. Co když jim nebudu rozumět? Co když se mi budou smát? Co když mě hostitelská rodina nebude mít ráda? A co když mi tam nebude chutnat? A to tam budou i ty čmoudi? A na to jsem už stará... Kdo by vařil manželovi? Stýskalo by se mi po dětech.... A co když naše letadlo unesou teroristi? Co když se ztratím nebo mě okradou? To je jen stručný výčet argumentů, které bezprostředně předcházely kategorické NE, nikam nepojedu!!!! Začínala jsem být zoufalá a vypadalo, že se projekt, nad jehož tvorbou a přípravou jsem strávila tolik hodin drahocenného času nepodaří realizovat. Když se mi podařilo pro projekt získat moji kolegyni, zdravotní sestru, která vyučuje na naší škole odborné předměty byla jsem ochotná slíbit jí prakticky cokoli, jen aby do toho se mnou šla. Nakonec to nebylo tak horké... Majka se rozhodla projektu zúčastnit, pod podmínkou, že bude moci před výjezdem absolvovat kurz jazykové přípravy, který jsem sama vedla, že pojedu s ní a budu jí ve všem nápomocná. Sláva, mohli jsme konečně vyrazit!!! S pomocí agentury Jazyky v zahraničí bylo hračkou vybrat nejen vhodné kurzy dle potřeb projektu (všeobecnou angličtinu pro majku a kurz metodiky CLIL pro mě), ale i vhodnou destinaci, jíž se stal Bournemouth, perla Dorsetu, jedno z nejpříjemnějších přímořských letovisk Jižní Anglie.

Cesta proběhla hladce, přestože paradoxně jízda několika autobusy přeplněnými dálnicemi byla paradoxně delší než samotný let z Ruzyně na Heathrow. Sotva jsme v sobotu večer vylezli v Bournemouth z autobusu National Express hned se k nám řítila sympatická blondýnka obklopená třemi blonďatými andělíčky a roztomilým pejskem. Anmo, byla to rodina mé kolegyně, ze které v okamžiku spadla veškerá nervozita, protože pokud má něco ráda, pak jsou to děti a zvířata. A když zjistila, že bude bydlet v rodině lékařů, byla nadšením bez sebe. Já jsem na tom byla o poznání hůř. Nikde nikdo. Po akademické čtvrthodince strávené pročítáním místního tisku a nervózním pozorováním partiček výrostků poflakujících se opodál jsem se rozhodla zavolat do rodiny na telefonní číslo, které mi za tím účelem poskytli. A světe div se - záznamník! Po hodině čekání jsem začínala být i já poněkud nervózní a slzy jsem měla téměř na krajíčku. Když vtom zastavilo před mou lavičkou červené nablískané Bentley a z něj vystoupil vysoký sympaťák a hnal se ke mě. Nakonec se vysvětlilo, že čekal celou dobu na vlakovém a nikoli autobusovém nádraží! Zkrátka happy end. Po pár minutách jízdy jsme zastavili před krásným Viktoriánským domem hned vedle příjemné hospůdky, ze které se pootevřeným oknem linula hudba... Z Jamese se vyklubal šikovný kytarista, a tak jsme první večer zahájily příjemným jam session. Co víc si nadšená saxofonistka jako já může přát? Snad jen nadšenou fanynku Jamieho Olivera, Jamesovu maminku, jejíž vášní je vykrmovat kohokoli kdo se jí dostane do spárů a experimentovat s těmi nejjemnějšími nuancemi chutí napříč světadíly. 

Neděle byla ve znamení poznávání města a prvního nakouknutí do oblíbeného Primarku. Ve městě se konal během našeho prvního víkendu v Anglii Wheel Festival, takže bylo během dne možné shlédnout vše s koly skateboardem počínaje, formule a monster truckem konče. Až na slabou chvilku, kdy jsem polevila v ostražitosti a nechala se kolegyní pod záminkou vyhlídky na okolí zatáhnut na tu nejšílenější pouťovou atrakci, kterou si lze představit to byl krásný prosluněný den a s napětím jsme očekávali první den ve škole. 

Obě jsme bydleli zhruba pět minut od školy, což nám skvěle vyhovovalo. Po rozřazovacím testu mohla začít výuka. Jak se dalo očekávat nebyly jsme vybrány do stejných skupin. A tak se Majka odebrala do začátečnického kurzu, zatímco já do kurzu nejpokročilejšího. jako učitelka angličtiny jsem vždy trochu nervózní, když se sama stávám studentkou. Za prvé se mi často stává, že jsou ostatní studenti o mnoho méně pokročilí než já, a pak je riziko, že se na kurzu tak trochu nudím nebo lektor nesplňuje mé přemrštěné nároky a po kurzu odcházím domů zklamaná. Nic takového se naštěstí nekonalo. Třída, do které jsem vkročila byla totiž plná učitelů abgličtiny ze všech koutů Evropy a bylo úžasné sdílet s nimi nejen poznatky o výuce angličtiny na jejich školách, ale také diskutovat o nejpalčivějších problémech, kterým učitelé čelí jako jsou mobilní telefony, šikana, nezájem o vzdělání vůbec a podobně. Hned první den se vytvořila výborná parta a tak jsme v nekonečných diskuzích trávili nejen všechny přestávky, ale setkávali jsme se i po skončení výuky. Také lektor Clive byl naprosto vyjímečný. Po první hodina, která začala otázkou tak co by vás z hlediska anglické gramatiky zajímalo, máte nějaký konkrétní problém? A vystřelil les rukou, po kterých padaly dotazy a velmi sofistikované odpovědi včetně podnětů jak který gramatický problém nejlépe učit naše studenty jsem věděla, že se mi jak s lektorem, tak s ostatními studenty - učiteli bude skvěle spolupracovat, a že jsem zkrátka na stejné vlně. 

Zato Majka, jejíž největší obavou bylo, aby nemusela být ve skupině s muslimy, o kterých měla spoustu předsudků přišla po hodině vykulená, protože kromě sympatické češky byla ve skupině s Ahmedem, Abdullahem, Omarem a Mohamedem. Přes počáteční obavy se jí však nakonec podařilo překonat všechny předsudky a přestože se s těmito mladíky nezačala vyloženě přátelit, alespoň pochopila a otevřela se novým myšlenkám. Odpolední kurz byl neméně zajímavý než ten dopolední. Probíhal taktéž ve skupině učitelů, se kterými jsme se dozvěděli mnoho užitečných informací a nejrůznějších technik a cvičení v oblasti metodiky CLIL, které jsme po uplynutí celého kurzu aplikovali přímo ve výuce před ostatními studenty - učiteli, kteří nám posléze poskytli spolu s lektorem cennou zpětou vazbu. První týden utekl jako voda a už tu byl víkend, který jsme s kolegyní ztrávili příjemným výletem po pobřeží k Durdle Door, mohutnéhmu skalnímu oknu tyčícímu se nad mořem a projížďkou vypůjčeném autě po okolí.

Nevím jak je to možné, ale čas plynul neskutečnou rychlostí a jako mávnutím kouzelného proutku nám celý pobyt proklouzl mezi prsty. Jedno je však jisté. Ani já ani moje kolegyně Majka na tyto dva slunečné týdny v Anglii nikdy nezapomeneme. Obě jsem se totiž nejenom zlepšili v angličtině a odjížděly s hlavou plnou nových nápadů do výuky, ale navázaly jsme úžasná přátelství napříč Evropou, která doposud trvají a vrátily se nesmírně motivované do další pedagogické práce. Myslím, že čeští učitelé nejsou bohužel dostatečně dobře finančně ohodnocení na to, aby mohli běžně trávit takovéto pobyty v zahraničí, které by zásadně zlepšovali jejich jazykové, ale i didaktické kompetence a mnoho z nich trpí syndromem vyhoření i ztrátou jakýchkoli iluzí. Projekty jako je Erasmus+ jsou úžasnou šancí, jak tuto smutnou situaci zlepšit a jejich prostřednictvím se krůček po krůčku daří motivovat stále více učitelů a tím pádem i celé generace jejich studentů. Děkujeme!
At School

At School

In front of the school
Accomodation

Accomodation

Host family

Host family

Accommodation

Accommodation

Bedroom
"Zlepšení kvality výuky ošetřovatelství v angličtině a zavedení výuky předmětu ošetřovatelství v němčině na Střední zdravotnické škole Beroun"
Tento projekt je realizován za finanční podpory programu Erasmus+ Evropské unie. Za obsah webových stránek odpovídá výlučně autor. Webové stránky nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.
financováno z.png
"The improvement of Nursing in English teaching and Introducing of Nursing in German at the Secondary Medical School in Beroun"
This project is funded by Erasmus+ programme of the European Union. The European Commission support for the production of this website does not constitute an endorsement of the contents which reflects the views only of the authors, and the Commission cannot be held responsible for any use which may be made of the information contained therein.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one